Jaro II.

Fešáci

1:MGmy čekali jBaro, a zFatím přišel mrGmáz,
tak strašlivou zBimu nezFažil nikdo z nGmás,
z těžkých černých mrBaků se stFále sypal snGmíh
a vánice sBílí v porFyvech ledovGmých.
Z chBýší dřevo mizí a mFouky ubývá,
dCmo sýpek se raději už nFikdo nedívá,
zvBěř z okolních lesů nám stFála u dveří
Cma hladoví ptáci přilFétli za zvěří, a stále blGmíž.
2:Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3:Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
*:NGměkdy ten, kdo spBěchá, se dFomů nevracGmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:23.618+00:00
Výsledky hledání: